Řev. Neslyšim ani svoje myšlenky. „Co? Já tě neslyšim!“ nechávam to bejt. No tak to si asi moc nepokecáme. Kolem parketu jsou ňáký stoly. Deme k tomu co vypadá jako prázdnej. Sedáme si. Jo futr mě to tu dost se*e. Někdo ukázal na bar a naznačil takový to: „Dáme panáka?“ Les rukou nahoře. Ukázal na mě. Pokrčil jsem ramenama. Tim sem chtěl říct, že teda jo. Kopnul sem do sebe panáka něčeho. Uaa, tak to byl hnus. Cejtim jak mi stávaj chlupy i na zádech. Du si na bar pro pivko. U baru hraje ten děs hlasitějš než kdekoli jinde. Barman ukázal směrem ke mě. Chtěl tim říct: „Co si dáš?“ „Pivko!“ zařval jsem tak nahlas jak to šlo. Uděl takový to gesto jakože neslyší. Ukázal sem na pípu. Zvednul palec. To pivo točil asi půl hodiny. Položil jsem na bar pade a vzal si pivo. Mam žízeň.
Sednul jsem si ke stolu. No super zábava. Slyšim tak každý třetí slovo. Posloucham kluky tak napůl. Rozhlížim se kolem. U stolu kousek od nás sedí dvě holky. Ta jedna je docela pěkná. „Kam čumíš vo*e?“ Docela mě to vytrhlo z přemejšlení. Ukázal jsem prstem, tak aby to nebylo moc vidět. No jasně. Zákon schválnosti. Všimla si toho. Usmála se. Je mi jasný co teď říká tý vedle. „Hej kluci já pudu.“ „Jako domu? Na to ani nemysli.“ Tak jo zůstávám. Promnul jsem si voči. A už zase koukam na tu holku. Přes kouř nevidim barvu očí. Najednou mě napadlo proč mě zajímají voči na který stejně nevidim. Je blondýna. Ne taková tak echt. Trochu tmavší blond vlnitý vlasy. Cink! „Co?“ Otočim se na kluky. „Chceš taky přinýst pivo?“ Přikejvnul sem. No to se mi to pivo vyplatilo. Ta pěkná holčina mi zmizela. Mi? Jak kdyby byla moje…Rozhlížim se po parketu. No já na ní snad žárlim. Chtěl bych jí eště vidět. Musim vypadat jak trotl jak se tu otáčim a vyhlížim holku co ani neznam.
Půl hodiny pryč. Je asi tak půlnoc. To se mi to dneska vyvedlo. „Vájo?“ Otočil sem se jak kdybych čekal, že je to ona…„No?“…neni. „ Řekni zase ňáký moudro.“ „ Mě to jahoduje!“ Výbuch smíchu, kromě mě. Každej u stolu to zopakoval, kromě mě. Chtěl sem tim říct jak mě to tu hrozně baví. „Ahoj…“ dívčí hlas „…můžeme?“ Jo jo je to ona. A jestli si prej můžou přisednout. „Jasný.“ Dost mě zaskočila. A je to na mě asi znát. Podívala se na mě a usmála se. Tadle holka je fakt kus. Krásnej roztomilej obličejíček. Zelený oči. Postava, o který se rači nebudu vyjadřovat. Je moc pěkná a eště to umí prodat. Modrá sukýnka, džínová. Světle modrý tričko s nápisem, kterej už si nepamatuju. Sedla si vedle mě. Těžko říct proč. Pro dnešek nejsem nejlepší společník. Ta její kamarádka si sedla naproti ní. Je taky pěkná. Možná hezčí. Něco mě ale nutí se dívat jenom na…už se představila. Zaboha si nevzpomenu na to jméno. Zuzka nebo Verča. Asi. Hlavně na ní nesmim čumět jako debil. No tak se nepovedlo. Otočil sem se na Kartu. Něco mu jako říkam, abych nevypadal tak blbě. Podíval jsem se zase na ní. Kouká na mě a směje se. Je kouzelná. Oběma rukama jsem se chytil za hlavu. Začal sem se smát sám tobě. Teď se mi tu smějeme oba. Ostatní nechápou. My dva jo. Asi to tu neni tak špatný…
Chvilku si zkoušíme o něčem povídat. Moc to nejde. I tak si rozumíme. „Nešel bys ven? Tady je hroznej vzduch a vůbec tě neslyšim.“ Než sem jí stačil odpovědět, stojíme venku. Muzika duní i sem. Sklo ve voknech se třese. Naštěstí jsem si sebou vzal pivo. Napil jsem se. „Můžu se taky napít?“ Nedalo se říct ne. Podal jsem jí kelímek. „Ty už můžeš pít pivo?“ „Jo…!“ Řekla to jako by si nebyla jistá. Kolik jí asi je? Nechce se mi moc ptát. Eště bych se moch dozvědět, že tu třeba balim třináctku. „Kolik ti je?“ „Čtrnáct…“ Já sem takovej blbec. Co sem si vůbec myslel. Asi je vidět, že mě překvapila. „Dělam si srandu…je mi sedmnáct!“ Směje se. Já eště moc ne. Nestačil jsem se eště vzpamatovat a dala mi pusu. Nevim co mě zaskočilo víc. „To je aby ses nezlobil.“ Nemůžu nic říct. Jenom na ní koukam. Pořád se směje. Ale moc krásně. Dal jsem jí pusu. Čekala to.